Vladimír představuje Leu Luxemburgovou v sedmi obrazech

S Leou jsem se poprvé potkal, když přišla na moji komentovanou prohlídku výstavy Andersena v Praze na začátku roku 2018. Domlouvali jsme se rovnou na workshop k ICM technikám na podzim, ale nakonec z toho sešlo a ICM jsme si spolu střihli na jaře letošního roku. Ona totiž Lea je rozcestovaná a navíc nadšená povaha. Tedy nadšená do černobílé fotografie, kterou dělá báječně! A jak sama říká “… barev je plnej svět, v černobílé cítím větší naléhavost”. I proto ICM, které je hodně o barvě byla docela výzva.

Lea začínala fotit s tatínkem na kinofilm a protože se znal s hrejkovickým rodákem Janem Pikousem a byl redaktorem Milevských novin, tak když začalo vycházet na pokračování Pikousovo povídání o fotografování z mašírování jihočeským krajem, propadla Lea již naplno obrázkům z temné komory. Dodnes má pro ni kouzlo fotografie jméno Jan Pikous – fotografický básník. Což je pro nás Liberečáky přeci jasná páka!! Sama Lea, v odpovědi v jednom rozohvoru pro časopis na otázku co jí na fotografii baví odpověděla: “Svoboda, kterou s sebou v sobě nese a jinej, tvůrčí způsob vyjádření. Když vás bolí pusa, dojdou slova nebo prostě není možnost vysvětlovat a slovně komentovat..podává svědectví fotografie. Ta může být hodně upovídaná.”

Lea není tématicky vyhraněná, nicméně inklinuje k focení ve volném prostoru, nikoliv v ateliéru. Má ráda reportáž a již delší dobu uvažuje o projektovém focení. Toho důkazem je i její nedávná výstava “Byl nebyl Černobyl”.

Ale dost už povídání, podívejte se na ukázky z Leiny tvorby.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

12 − seven =