Země lidí

Země lidí je specifické dílo. Jedná se spíše o soubor povídek, popisujících příběhy lidí v extrémních situacích. Exupéry předkládá své názory na sílu i slabosti lidského charakteru tváří v tvář ohrožení života.

Dozvídáme se životní příběh pilota Mermoze, průkopníka dálkových poštovních letů, který poprvé přeletěl průsmykem přes Andy. A přestože mnohokrát čelil technickým obtížím včetně havárií, stále znovu usedal do letadla a vydával se na další cesty až do hořkého konce.

Spisovatel vypráví také příběh zotročeného pastevce Barka, kterého vykoupil a dal mu na cestu za svobodou značný obnos peněz, na který se složili s kamarády piloty. Příběh končí smrtí pastevce poté, co veškeré peníze, jako výraz svobody, utratil za hračky pro opuštěné děti.

Exupéry přidává také svůj vlastní příběh o tom, jak havaroval na poušti, boj o život, bez vody, postupně ztrácejíc naději na záchranu. Popisuje to, jak je člověk schopen neustále překračovat hranice možného ve snaze přežít, až do vlastní záchrany putující karavanou.

Země lidí je pro mne asi nejméně uchopitelná kniha co do obrazů do projektu, ale zároveň nejsilněji představuje Exupéryho názory na lidi a mechanismy jejich chování, hloubku emocí s tímto chováním spojenou a dále Exupérym používanou v následujících dílech. Silně cítím jeho víru v pouto k zemi, ve které žijeme, jeho respekt k práci jednotlivce s touto zemí spoutané. Obdivujeme s ním prosté lidi, kteří neokázale a mnohdy v osamění, ukazují pevný charakter a odvahu čelit smrtelnému nebezpečí s klidem a bez zbytečných teatrálností.

Citáty:

V jak ubohých kulisách se odehrává mohutná hra lidských nenávistí, přátelství a radostí! Odkud jen lidé čerpají pocit věčnosti, že se odvážili na lávu sotva vychladlou, kde je už zase ohrožují budoucí přesypy, kde je ohrožují sněhy? Jejich civilizace jsou jen křehká pozlátka. Smete je sopka, nově vzniklé moře, písečná bouře.

Odlétáme. Ještě dvě hodiny světla. Už jsem dávno odložil černé brýle, když vlétám nad Tripolsko. A písek zlátne. Bože, jak je ta naše planeta pustá! Zase znovu mi v ní řeky, stinná místa a příbytky lidí připadají jen jako výsledky souhry šťastných náhod.

1.10.2018,  Roudnice nad Labem

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *