Maroko, Agadir

Až teď jsem se dostal k tomu, abych shrnul moji foto výpravu a focení v místech, kde Exupéry létal pro Aéropostale – díky Imadovi a jeho letadlu jsem si vyzkoušel pohled na poušť v Maroku, poblíž Agadiru.

Aéropostale

Jak se vlastně 

Exupéry do Maroka dostal? V roce 1921 začal svoji vojenskou službu jako voják v 2. regimentu lehké kavalérie v Neuhofu, poblíž Štrasburku. Tam také bral soukromé lekce létání a následující rok požádal o převod z francouzské armády k francouzskému letectvu. Byl vyslán ke 37. stíhacímu pluku do Casablancy v Maroku.

Od roku 1926 se Saint-Exupéry stal jedním z průkopníků mezinárodních poštovních letů v době, kdy letadla měla jen málo přístrojů, srovnatelných s moderní dobou. Létal na lince mezi Toulouse a Dakarem, později se stal na necelé dva roky manažerem letiště zastávky na této letecké lince v Cape Juby (Tarfaya) ve španělské zóně jižního Maroka, na hranici Sahary. Aéropostale byl založen francouzským průmyslníkem Pierre-Georges Latécoèrem, a zajišťoval letecké spojení Francie s francouzskými koloniemi v Africe. Mezi Exupéryho povinnosti patřilo například i vyjednávání bezpečného propuštění sestřelených letců, kteří byli rukojmími nepřátelských Maurů. Plnění tohoto nebezpečného úkolu mu vyneslo první Légion d’honneur od francouzské vlády.

Krajina

Na prohlídku celé africké trasy jsem samozřejmě neměl čas (a ani peníze 😉 ), a tak jsem dal na doporučení kamarádů, vybral si místní aeroklub a s pilotem domluvil krátkou obhlídku území mezi pobřežím Atlantiku a pohořím Malého Atlasu, tedy ta místa, kudy Exupéry létal na pravidelné lince. No asi by se divil, jak daleko jsme museli letět, aby pod námi už nebylo žádné lidské sídlo nebo alespoň fóliák…

Když se řekne poušť, tak si asi každý průměrný člověk představí písečné duny, velbloudy, beduíny. To je samozřejmě pravda, nicméně prostředí, kde létal Exupéry je jinou pouští. Takovou, jakou ji popisuje ve svých románech, tedy vyprahlou kamenitou plání, ze které na vás působí jakési bezčasí a pradávnost. Sem, na africkou trasu, také umístil děj jednoho ze svých zásadních děl, Kurýra na jih, jehož exteriéry jsem chtěl pochopit.

Létali jsme nedaleko Tiznitu a Massy a já se snažil vžít do pocitů osamoceného letce na dlouhé trase. Pode mnou ubíhají kamenité pláně přerušované občasnou vegetací suchých keřů a stromů, kterou křižují opuštěné stezky. Najednou se vynoří skalnaté hřebeny jako páteře nějakých prehistorických ještěrů. Co bych tu dělal, kdybych musel nouzově přistát, jak bych přežil? Představuji si temnou noc pod hvězdami, kdesi v dálce poblikává světélko záchrany a kolem mne nebezpečí. Skromné zásoby vody a jídla, daleko od lidí, sám se svými děsy…

Co jsem hledal

Projekt Exupéry je v mnohém odlišný od Máchy a Andersena. Do té míry, že jsem si na základě studia podkladů zpracoval storyboardy jednotlivých budoucích obrazů. Vyrazil jsem do krajiny jeho dětství a dospělosti s rozkreslenými situacemi a příběhy. Hledal jsem konkrétní nálady a konkrétní situace z jeho knih či filozofických úvah – ať už to bylo hraní si na rytíře Aklina v zahradě jeho rodného domu nebo právě v Maroku zejména pouštní vzorce z pozice pilota, kamenité struktury, zapomenuté stavby v horách a pocity opuštěnosti.

Exupéry je pro mne zvláštní směs romantiky, protestu, náboženského vytržení a revolty proti globalizaci a násilí. Zejména Citadela v první polovině ve čtenáři přímo evokuje virtuální krajiny a vybízí k jejich nalezení. Na druhé straně ty nejdramatičtější a nejbarevnější konstrukce najdete v dílech opřených o zkušenost pilota z období druhé světové války.

Mám teď za sebou editaci prvních deseti obrazů a moc si ji užívám. Už se nemůžu dočkat vernisáže v listopadu – bude to pro mne vyvrcholení triptychu a tomu bude odpovídat i scénář výstavy. Snad si to užijete jako já!

Liberec, 11.4.2019

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *