Dlouhou dobu jsem zvažoval, jak se postavit k Malému princi. Kurátorka Galerie kritiků, paní doktorka Čiháková Noshiro, to popsala nejlépe – tomu se prostě nevyhnete! Je to zajisté pravda, ale co s takto silným nastavením, co s příběhem, který zná kdekdo, navíc v podání nesčetných ilustrátorů? Exupéry zde na minimální ploše v geniální zkratce prezentuje svoji humanitu způsobem, ke kterému se již nikdy nepřiblíží.

Například Citadela, dílo, ve kterém Exupéry postuluje mnohé ze svých myšlenek a kanonických návodů, ani zdaleko nedosahuje lehkosti útlé knížky Malého prince –  a přitom by se mohlo zdát, že vlastně vše, co v Citadele Exupéry tak bohatě ztvárňuje, má svůj ideový předobraz právě v Malém princi.

Záchranné lano mi hodili Radek s Wendy, frekventanti mého kurzu metody ICM, kteří neváhali a přivezli mi faksimile Malého prince -kopie autorského rukopisu, včetně Exupéryho kreseb. Je to zvláštní pocit vidět vznikající text i rychlé, naivistické kresby Exupéryho, ve kterých se značí tolik z jeho psychologie i emoce uchopení vlastního příběhu. A právě těchto kreseb si cením ze všeho nejvíc. Je v nich poznat Exupéryho minimalistickou příběhovou zkratku, jeho soustředěnost na uzavřenost jednotlivých témat a povah, jak by fotograf řekl “odházení všeho nepodstatného”.

Nechám proto i na vás působit tuhle svébytnou poetiku bez dalšího komentáře.

V Liberci 2.4.2018

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *