Imaginativní krajinou JMW Turnera – část 1., INTRO

Wikipedie:  Joseph Mallord William Turner se narodil v londýnské čtvrti Covent Garden v bytě nad holičstvím, jež patřilo jeho otci. Jeho matka trpěla po smrti dcery v roce 1786 značnými depresemi. Možná právě proto byl malý William jako desetiletý poslán do rodiny svého strýce do Brentfordu západně od Londýna. Právě tam se u něj poprvé projevil zájem o kreslení a malování. V roce 1789, ve svých čtrnácti letech, byl na zkušební dobu přijat na Královskou akademii umění. Turner hodně cestoval a na svých cestách sbíral podněty pro své obrazy. Kromě Anglie a Skotska se vydával i za kanál La Manche do Evropy, zejména Německa, Itálie a Francie. V pozdějších letech se z Turnera stával čím dál tím větší podivín. Kromě svého otce, s nímž žil po třicet let ve společné domácnosti a který mu vypomáhal i v ateliéru, měl jen hrstku přátel. Turner zemřel v roce 1850 v domě své přítelkyně Sophie Caroliny Boothové v Chelsea. Jeho poslední slova prý zněla: „Slunce je Bůh.“

Pro mne osobně je Turner předchůdcem impresionistů. Kromě olejomalby se stal uznávaným akvarelistou a jeho jednoduše nahozené akvarelové studie slunce a jednotlivých barevných ploch mě nepřestávají fascinovat. Jednu dobu mě pronásledovalo, že nejsem schopen se k jeho malbě přiblížit v abstraktních plochách mých fotografií.

Jeho raný umělecký kurz byl ovlivněn úvahami Edmunda Burka „Sublime and the Beautiful“. Dle Burka se krajinomalba měla zaměřit na to, co je nekonečné, ohromující, hrdinské, na nedobytnoupřírodu, před níž člověk stojí ve strachu a úžasu…  Turner byl jako jeden z mála malířů uznáván a vysoce ceněn již za svého života. Poprvé vystavoval ve svých 15 letech, od 17 byl pravidelným účastníkem výstav Královské Akademie (obdoba pařížských Salonů), na níž byl později jmenován profesorem perspektivy. Je však pro něj typické, že nakonec ve svých pozdějších obrazech nectí důsledně každé pravidlo, kromě samotného efektu barvy – tedy ne Cézanne, ale Turner první začal z tvůrčích důvodů perspektivu manipulovat. Ukázalo se také, že na přednášení neměl vlohy a mnohdy se do svých teorií zamotával, takže se posluchači velmi brzy ztráceli.

Pro pochopení jeho tvorby je důležité si uvědomit, že žil v době anglické průmyslové revoluce, a přestože mnohé z jeho obrazů, zejména z raného období, připomínají romantické krajináře z přelomu 18. a 19. století, tématicky se od nich výrazně odklání –  okouzlení stroji, loděmi, těžkým průmyslem, mosty… to byste logicky u starších autorů těžko hledali. Londýnská Akademie, kde působil, nebyla místem jenom krásných umění. Turner se tu potkával s matematiky, fyziky, mnohá jejich poznání (například pozorování světla a sluneční korony) převáděl do svých malířských postupů. Citát „Slunce je Bůh“ upozorňuje na jeho jedinečnou schopnost zachytit slunce a prozářený prostor kolem něho způsobem, který je naprosto jedinečný – jak je možné, že máte pocit, že vás to světlo na obraze oslňuje??? Kompozičně velmi často umísťuje horizont do spodní třetiny a tím otevírá oblohu. Jeho olejomalby jsou  vždy plné dramatu – drama na obloze, drama na vodě, požáry, laviny, přicházející bouře… Často používá rozmazání detailů, hraje si se záměrně zamlženou atmosférou. Vyvažuje rozdělení na světlo a tmu a organizuje základní prvky v pečlivě vypočítaném rytmu.

“Nemaluji, aby tomu bylo rozuměno, ale chci ukázat, jaká ta scéna byla!”

Díky intenzivnímu cestování po krajinách Anglie a Evropy, začal Turner postupně opouštět bezpečnou cestu obrazové tradice a realistického malířství. Bylo nutné, aby překonal to, co až dosud sám ve své profesorské roli propagoval. Odvážné pokusy, obsažené v jeho akvarelových náčrtcích a studiích, jej vedly k ukončení učitelské kariéry. Nový směr, který tato změna přinesla, však nebyl výsledkem rezignace odborníka na svoji vlastní dokonalost; spíše to bylo povzbuzeno zcela novými vjemy, které vyplynuly již z jeho prvního setkání s Benátkami.

Kromě Benátek a Švýcarských Alp byl Turner výrazně ovlivněn krajinami  rodné Anglie – jednou z mnoha je pak Lake District, kam míří naše druhá foto cesta po Lanzarote v roce 2019.

LAKE DISTRICT

Lake District je jednou z nejvíce fotografovaných oblastí Velké Británie. Jedná se o největší národní park na ostrovech, vyhlášený v roce 1951, ve kterém se mezi malebnými kopci rozkládá kolem šedesáti jezer. Zároveň je to blízko k moři, takže se dá celkem rychle kombinovat prostor s počasím a světlem a to se v Anglii vyplatí, to mi věřte! Kopce v Lake District jsou spíš holé, při západu slunce máte pocit, že se nacházíte v jakési biblické krajině. U jezer nestačíte cvakat ten zástup odrazů a reflexů na  hladině, u moře zas balvany mizející do vln, nad Keswickem se můžete ponořit do dávné minulosti v kamenném kruhu Castlerigg.

Cílem druhé části cyklu ART CONTEMPLATIONS je opět, stejně jako v předcházejícím dílu u Manriqueho, pochopit tvorbu autora, seznámit se s jeho díly a s nabytou znalostí se pokusit soudobými fotografickými prostředky interpretovat navštívenou krajinu a v ní ukryté příběhy. Na závěr opět vydáme společnou e-knihu a snad i zorganizujeme společnou výstavu. První krok učiníme již příští víkend, kdy navštívíme TATE Britain Gallery v Londýně. Této návštěvě bude věnován i můj další příspěvek. 

 

9.2.2020, Liberec