Konference o krajinářské fotografii, Meeting of Minds, Penrith, UK, 2018

Minulý víkend jsem se zúčastnil konference o krajinářské fotografii, kterou formou bienále, již třetí ročník, pořádá prestižní britský časopis On Landscape. Pokud vládnete angličtinou, určitě neprohloupíte, když si zaplatíte předplatné časopisu, byť jen na rok, s možností stáhnutí minulých vydání! Konference se konala v nádherné oblasti Lake District, v kulturním centru Rheged města Penrith. Kousek od jezera Ullswater. Lake District je pro mne srdeční záležitost – nejenže jsem zde strávil krásný foto týden s kamarádem Pavlem, fotografie k nahlédnutí ZDE, ale zejména je to jeden z prostorů, kde tvořil své obrazy malíř mého srdce, William Turner. Naneštěstí tentokrát opravdu nepřálo počasí, takže z předpokládaného lovu fotografií sešlo.

Anglie vždycky byla kolébkou inspirativní a vysoce profesionální krajinářské fotografie, což je dané mnoha přírodními skvosty na jejím území, ať už rozmanitými národními parky, například Peak District, Snowdonia, Brecon Beacons, Northumberland, Loch Lomond nebo vyhlášenými lokalitami ostrova Skye, Hebridských či Faerských ostrovů. Pro mnoho z vás jména jako Colin Prior, Mark Littlejohn, Joe Cornish, Chris Shepherd, David Noton, Charlie Waite určitě nejsou neznámá.

Konference “Meeting of Minds” je mezinárodní – v tomto roce se jí zúčastnilo kolem 200-250 fotografů z celé Evropy – a má skvěle postavený program. Během dvou dnů proběhlo osm ca 60-ti minutových prezentací hlavních řečníků, osm krátkých prezentací fotografů s inspirativními idejemi, odehrála se výstava účastníků (vystavoval jsem jednoho Andersena), kterou si každý po své chuti mohl mnohokrát projít, v prostorách výstavy probíhala veškerá občerstvení, doplněná možností zakoupit specializovanou krajinářskou literaturu, od medailonů, přes cestovní foto průvodce po Anglii až po speciální edice. Narazíte zde na tiskařské studio, oblečení na traily, foto batohy, servis Canonu, ale také na malířské potřeby.

Konference byla přenášena, streamována, na internet, ale pokud jste to nezachytili z mého příspěvku a nepřihlásili se k odběru na linku, který jsem na FB dával před konferencí, nic se neděje, na youtube postupně dohledáte některé přednášky i z let minulých. Pokusím se teď shrnout, čím mne konference a jednotlivá vystoupení zaujala. Shrnu ty nejhlavnější faktory, které jsem nečekal nebo alespoň ne v takové míře:

  1. Vysoký podíl krajinářské fotografie s přesahem do grafiky či vysokou mírou realizované invence. Kromě samozřejmě technicky dokonalých krajin klasického střihu se prezentovalo vysoké procento tvorby založené na multiexpozicích, ICM, mělké hloubce ostření. Zároveň velké množství záběrů bylo zaměřeno na zachycení různých materiálových vzorců – vrásnění skal, ledové struktury v detailu, vzorce trav, struktury mořských vln
  2. Přední krajináři používají pro svá vyjádření často videa a time-lapse snímky, mnohdy kombinaci statické fotografie s částí time-lapse, velmi často se objevují záběry z dronů – ať statické nebo video záběry
  3. Většina fotografů ve své volné formě pracuje na projektech, které mají značně rozsáhlé časové měřítko – dvěma extrémními příklady byly projekty v trvání 18 a 30 let!!
  4. Celou konferencí se mnohokrát neslo téma protikladu focení krajiny jako vyjádření emoce fotografa, versus technického až sterilního záznamu krajiny (fotografie přeci není gymnastika, při které předvedu, co vše jsem technicky zvládnul…) Na otázku, co je cílem fotografie krajiny, mnohokrát zaznělo „zprostředkování krásy“ – což nemusí být vždy nutně západ slunce do vln…
  5. Velký podíl přednášek či jejich částí nebyl o fotografii, ale o filozofii přístupu autora k fotografii jako ke komunikačnímu médiu a jak se autor v měřítku času sám názorově vyvíjel. A vždy byla přítomna velká pokora…
  6. Zaznívala také nostalgie nad tím, že vyhlášená místa krajinářské fotografie, typicky Island, jsou dnes zaplavena turisty, takže na neporušenou přírodu se už téměř nedostává. Možná i proto byly prezentovány fotografie z velmi nepřístupných míst severní Evropy až k severnímu pólu – a musím říct, že jsem při přednáškách Thomase Coopera, Sandry Bartochy či Theo Bosbooma zapomínal bradu na prsou…

Z přednášek si dovolím vypíchnout tři, přestože byly inspirativní všechny:

  • Sandra Bartocha, německá fotografka a vydavatelka knih, představila svět severského světla, LYS. Tahle mladá dáma uhranula všechny neskutečnou přehlídkou invence v zachycení struktur, barev a světel, vždy v kombinaci s citlivě vybranou hudbou a video smyčkami. Její projekt trval 4 roky a zahrnuje oblasti od Dánska až po Špicberky. A protože je Sandra také vydavatelka, připravila s kolegou fotografem Wernerem Bollmannem nádhernou dvojici knih o LYS.
  • Thomas Joshua Cooper, Američan, žijící dlouhodobě v Anglii, s vášní pro kartografii, nám všem vyrazil dech černobílými fotografiemi pobřeží Atlantiku od severního k jižnímu pólu, mezi Evropou, Afrikou a oběma Amerikami, projektem trvajícím přes 30 let. Jeho ambicí bylo zachytit cestu člověka za podmaněním nových, neznámých končin. Některé fotografie byly snímány v místech ohrožujících život fotografa, což samo o sobě je dramatické, nicméně ještě dramatičtější bylo konstatování, že na konkrétním místě byla vždy udělána jenom jedna fotografie a buď se povedla nebo ne – vše na klasický film! Svůj příběh podkládal informacemi typu „tady se poprvé vylodil Kolumbus“ a celý projekt usazoval do historických souvislostí napříč staletími.
  • Paul Kenny, Angličan, který začal jako fotoreportér a později přešel na krajinu. Začal fotografovat zídky v anglické a skotské krajině a jednu konkrétní, tedy přesněji řečeno konkrétní kámen ve zdi, fotografoval 18 let! Poté, co téměř zanikla klasická fotografie, přešel na, světe div se, ne digitál, ale na scanner a vytvořil unikátní osobitý svět fotografií, vznikajících na skle scanneru, kde komponuje vyschlou mořskou vodu se zbytky plechovek či barelů, podsvěcuje a vytváří unikátní, nenapodobitelné grafiky.

Pro mne osobně bylo zážitkem potkat se s lidmi podobného ražení a popovídat si například s Timem Parkinem, šéfredaktorem časopisu On Landscape a organizátorem konference. Zajímalo mne, jak takovou konferenci financují, co je pro ně důležité a co by mi doporučil, pokud bych podobnou konferenci chtěl (jako že chci 🙂, na téma grafiky) pořádat v České republice. Zároveň mi doporučil nějaká jména, se kterými postupně navážu kontakt.

Pokud vás tedy tenhle článek zaujal, napište mi vaše postřehy do komentáře k článku a pokud vás to oslovilo natolik, že byste do Anglie chtěli na další konferenci za dva roky vyrazit také, dejte vědět, můžeme vyrazit spolu, protože já pojedu v každém případě!

Perlová voda, 5.11.2018