Můj velký den v Czech Photo Center – QEP, aneb jak se TO stalo

Jsou věci, na kterých pracujete dlouhodobě. Nedají se urvat přes noc, vyžadují trpělivost a spoustu postupných kroků. To je i případ titulu QEP (Qualified European Photographer), který jsem si dal za cíl získat.

  Wikipedie:

QEP (Qualified European Photographer) je neuniverzitní titul pro profesionální evropské fotografy. Vydává ho Federace evropských profesionálních fotografů (FEP) se sídlem v Bruselu, která sdružuje národní fotografické federace z 19 evropských zemí. Titul jejím jménem uděluje mezinárodní komise na základě předloženého portfolia, které musí vypovídat o vysokém profesionálním standardu s přihlédnutím k osobnímu přínosu autora.

Mezi české nositele titulu patří například profesor Miroslav Vojtěchovský, Zdeněk Lhoták, Jan Pohribný, Aleš Jungmann, Marian Beneš, Karel Beneš, Tomáš Dvořák, Bohumil Eichler, Jiří Jiroutek, Ladislav Kamarád, Petr Šálek, Jiří Stránský, atd…

 

Proč zrovna QEP?

Jsem autodidakt a do standardní fotografické školy se už nechystám z různých důvodů. Fotografuji od střední školy. Ne že bych se v šedesáti nechtěl učit, teď zrovna jsem začal se španělštinou, ale mám opravdu málo času (a spoustu nápadů, které prostě musím zrealizovat 🙂 ), a také jsem se už fotograficky někam dohrabal a nehledám odpovědi na technické základy a výraz, ale realizuji moje projekty, kde přijdu do kontaktu se zajímavými lidmi z nejrůznějších uměleckých oborů.

Na druhou stranu, ta nejistota, zda svoji práci děláte správně, když na to nemáte ten papír, je velká a ne vždycky je vaše sebevědomí nerozbitná pevnost. Rozhodl jsem se proto prostě pracovat a po nějaké době předložit vybrané portfolio profesionální komisi k posouzení. A získat QEP. Že mě to nezachrání? Who cares … 🙂

Jaký byl plán?

Fotografie je pro mne nejen celoživotní koníček, ale do určité míry také kompenzace toho, že jsem se po gymplu nedostal na uměleckou školu. Několikrát jsem zkoušel AVU i fakultu architektury na ČVUT, ale nedopadlo to. Malba mě nikdy neopustila (a je to asi na mých fotografiích vidět – jsou to spíše variace na malbu), nicméně fotografie mi při mém nabitém kalendáři poskytla časově efektivnější řešení pro mé umělecké ambice.

Jaké jsou praktické kroky ke QEP či následně k MQEP? O tyto tituly se může ucházet pouze člen národní Asociace profesionálních fotografů (APF), takže z toho pro mne vyplynuly tyto postupné milníky:

• nauč se pořádně fotit a editovat
• najdi si svůj osobitý styl, začni se prezentovat
• získej si obecné renomé, začni se fotografií alespoň zčásti živit
• předlož portfolio a vstup do APF
• předlož portfolio a získej QEP

Jednoduše se to napíše, ale …? Každý z těch kroků máte pod kontrolou jenom zčásti, vlastně jenom to, co máte v hlavě, v srdci, v kameře, v počítači ,… Asi nemá smysl tady vypočítávat, co všechno jsem udělal pro první dva body, kde všude jsem byl, od koho jsem čerpal a kolik mě to stálo (mooc J, a nejen peněz). Ta podstatná věc se stala někde v roce 2015, když jsem narazil na ICM (focení metodou kontrolovaného švenku při otevřené závěrce). Najednou do sebe všechno zapadlo, včetně těch mých malířských začátků. A to tak, že jsem rovnou získal mezinárodní ocenění pro Máchovské kontemplace v Paříži.

Tím byly body 1 a 2 odškrtnuty a já se vrhnul plnou parou na bod 3 – vymyslel jsem si literární triptych,  na Máchu navázal Andersenem a Exupérym a začal nabízet metodiku ICM & ME na svých workshopech.

K mému velkému úžasu a zadostiučinění se mi dařilo i nadále v mezinárodních soutěžích, na moje kurzy začali jezdit první zájemci a já byl najednou schopen pořádat samostatné autorské výstavy, prodávat své foto obrazy, včetně slušné publicity v rámci české televize i rozhlasu.

Po tříletém působení jsem ukončil členství ve fotoklubu Balvan v Jablonci nad Nisou a rozhodl se k dalšímu zásadnímu kroku – předložil jsem žádost o vstup do APF. Prezident Asociace Jan Pohribný souhlasil s tím, že komisi k mému přijetí přivede na výstavu Andersena do Galerie kritiků a to se také stalo. A já mohl po 4 letech začít snít o kroku číslo 5, o QEPu…

Příprava QEP portfolia

Již v době Máchy jsem si řekl, že portfolio složím z Máchy, Andersena a Exupéryho. V polovině tohoto roku jsem proto vybral úvodních asi 25 fotografií a požádal pana Pohribného o konzultace k finálnímu výběru posledních 12. Jan Pohribný, MQEP, doporučil přibrat ještě Mariana Beneše, MQEP, a Zdeňka Lhotáka, QEP, a při závěrečném ping pongu jsme Exupéryho z výběru vyloučili, naopak jsem na doporučení kolegů přidal ještě pár záběrů z cyklu abstraktních fotografií „Krajiny mysli“. Důvodem pro odebrání Exupéryho byla obava, aby té abstrakce nebylo na certifikační komisi příliš, přeci jenom předkládaná portfolia jsou většinou z klasických foto kategorií – krajina, produkt, portrét, reportáž, sport, architektura, atd… – a ne tak často z fotografií, které mají abstraktní ambice. Při hodnocení komise navíc není prostor na vysvětlování a komentáře autora, je to anonymní.

Úvaha to byla správná, v oboru fine art či abstrakce jsme ze 32 uchazečů o QEP byli takto posunutí jenom dva (a oba jsme titul získali). Portfolio jsem následně elektronicky vložil na stránky FEP  https://www.europeanphotographers.eu/members/vladimirk/)  a nechal vytisknout u prověřeného tiskaře, pana Blšťáka, z Macroworld.

„Tak se předveď, fotografe“  – judging session, Praha, 16.11.2019, Czech Photo Center

Hodnotící komise FEP se scházejí dvakrát do roka na různých místech Evropy, jubilejní čtyřicáté sezení vyšlo na Prahu, takže to byla ideální možnost vidět práci odborné poroty na vlastní oči. Do poroty jsou FEPem nominováni komisaři z řad národních asociací, většinou s titulem MQEP. Do Prahy se sjelo 15 porotců, včetně prezidenta Evropské federace, pana Trulse Løtvedta a vybírali ze 32 portfolií na QEP a 19 portfolií na MQEP. Součástí mezinárodní certifikace bylo rovněž setkání výkonných ředitelů jednotlivých evropských asociací, stejně tak pravidelné zasedání Správní rady FEP, kde APF ČR zastupuje její prezident Jan Pohribný.

Na hodnocení jednoho portfolia je zhruba půl hodiny, během které se portfolio vyrovná na předváděcí stěně a porotci mají čas se s fotografiemi v klidu seznámit. Je to celé anonymní, porota nezná autora ani zemi původu, neexistuje žádný popis portfolia ani názvy jednotlivých fotografií, fotka je zcela „nahá“ a musí fungovat sama za sebe. Určení komisaři portfolio zhodnotí ANO / NE vhozením svého hlasovacího lístku do klobouku (krásného, červeného J). Předseda poroty lístky sečte a oznámí výsledek. Pokud máte 5x nebo 4x ANO, máte QEP v kapse. Pokud je součet 3-2, následuje rozprava poroty a poté 2. kolo hlasování. Výsledky záporné (2-3, 1-4, 0-5) uchazeče vyřazují. V případě, že je uchazeč přítomen, může požádat o veřejnou či neveřejnou rozpravu s hodnotící komisí.

Já jsem dorazil na místo zhruba kolem 10:30 a hodnocení již bylo v plném běhu. Střídala se jednotlivá portfolia, uchazeči se radovali nebo smutnili podle povahy výsledku. Zkoušel jsem odhadnout, jak ten který fotograf dopadne a většinou se mi to podařilo, párkrát ne. Potvrdilo se také to, co mi říkal pan Pohribný – buď portfolio „zvoní“ hned na začátku a pak se v tom nikdo moc nehrabe anebo si s portfoliem porota neví rady a začne se utíkat k technické kvalitě jednotlivých snímků – to je pak zle.

Přede mnou se dostali na řadu i kolegové uchazeči o QEP z Česka – Petr Jan Juračka se snímky z dronu a Richard Horák s romantickou sérií z Prahy. Nádhera, super, dali jim to, ale co já?? Když jsem viděl to zkoumání detailů fotek z blízka, odtušil jsem, že ty mé rozmazanky prostě nemají šanci … Naštěstí to byl jeden z těch mých mylných odhadů, moje portfolio prošlo velmi rychle s jednoznačným výsledkem 5-0 a následnými gratulacemi od členů poroty typu „… you are true artist behind the camera …“ óóó, lidi, nirvána …!!! A tak jsem, šťastný jako blecha, mohl kolem druhé hodiny znovu sednout do auta a vyrazit zpět do Liberce, protože mě čekala šichta příprav na Exuperyovskou vernisáž. Ještě pro úplnost, kdo byli moji porotci? Ann Coppens, Andy Hens, Bernd Gassner, Ian Cartwright, Eugenio li Volsi. Děkuji!!

A co dál? Quo vadis?

Nejdřív teď dokončím výstavu v Galerii kritiků, 12.12. mě čeká ještě komentovaná prohlídka, na kterou se moc těším! Dokončuji také e-knihu o Exupérym a jsem dohodnut s kurátorkou galerie, paní Čihákovou Noshiro, že mi v příštím roce pomůže s přípravou monografie k celému literárnímu triptychu. Potom to všechno musím uklidit a zaarchivovat – konec roku 2019 byl pro mne vyvrcholením posledních let a narodila se mi pod rukama spousta fotografického materiálu. Přes Vánoce si trochu odpočinu a pak se naplno vrhnu do příprav na Turnera. Musím dát dohromady přednášku k Turnerově tvorbě, zorganizovat návštěvu Tate Gallery v Londýně a hlavně připravit program na květnový workshop. 2020 bude ve znamení Lake District!

V Liberci, 28.11.2019