Omán v dvojexpozici

Nikdy se mi na střední východ moc nechtělo, k islámu i díky své neznalosti nemám důvěru, horko a přemíra slunce mi nedělá moc dobře. A tak jsme s mojí ženou Lenkou vyrazili do severního Ománu. Přes všechna ta spíše negativní nastavení nás na cestu přivedla naše neklidná cestovatelská duše, doporučení dcery Petry i chuť vyzkoušet cestovku 55+ (Delfín Travel).  Kdo mohl tušit, že se do cesty připlete korona virus…

Představte si staveniště po skrývce zeminy. Všude hromady horniny, nekonečná hnědá, zvětralá a vysušená fádní plocha, spousta šutrů a prastaré rozeklané hory s odkrytými geologickými vrstvami. Kilometry a kilometry prázdného prostoru, ve kterém se, jak tušíte, někde skrývá život. Naše zimní krajina bez zeleně, listí nebo květin je proti tomu pestrá skládanka. Tak s tímhle pocitem projíždíte první úseky cesty, opravdu nic moc… Čísla?

                                            ČR                                           Omán

Plocha                                79 tis. km2                          309 tis. km2

Hustota obyvatel             135 obyvatel /km2            15 obyvatel /km2

Nejvyšší hora                    Sněžka – 1603 m               Jebel Al-Sham – 3007 m

Nejčastější vyznání          bez vyznání                         ibádismus (odnož islámu)

Nejoblíbenější jména      Jakub, Eliška                      Mohammed, Fatima

Průměrná mzda                34.125 Kč                            41.730,- Kč

Nezaměstnanost              2,2%                                     15%

Jen pro srovnání, Německo má 357 tis. km2. Na území Ománu zasahuje také největší souvislá písečná poušť na světě – Rub’al Khali, Pustý kout.

A pak přijedete do Muscatu a nahlédnete do dvou hlavních mešit, které vás ohromí svojí velikostí, čistotou a až nadpozemskou krásou… A tady se začne váš pohled na písečný, hornatý a vyprázdněný Omán s každým dalším přibývajícím dnem měnit. Měnit do té míry, že si vás přitáhne a pustí jen pod podmínkou, že se sem určitě znovu vrátíte. Nám se to stalo i díky skvělé a znalé péči naší průvodkyně, paní Pavly Koubek Slavětínské, která v Ománu trvale žije.

Pavla nás vzala dvakrát na návštěvu do tradiční ománské a pak do beduínské rodiny. Nedalo se nevšimnout si viditelných rozdílů oproti naší zkušenosti – například s paní domu se osobně nesetkáte, veškerý servis kolem hostů zařizují muži a děti pod jejich vedením. A přiznám se, že nás vychovanost dětí ohromila. Všichni Ománci jsou milí, usměvaví, tolerantní, místní zvyky vám vysvětlí a vy, ač možná neradi, pojednou přiznáváte, že možná, až na některé odlišnosti, bychom si ze stavu mezilidských a rodinných vztahů mohli vzít příklad.

Po 49-ti letech vlády nedávno zemřel osvícený vládce Ománu, sultán Qaboos, který byl v roce 2016 ekonomickou a sociální radou OSN vyhlášen nejlepším panovníkem na světě. Během své vlády pozvedl Omán z úpadku a chudoby do zlatého věku. Jeho činnost, coby absolutistického vládce, zasáhla pozitivně všechny oblasti života v zemi – ekonomiku, architekturu, sociální a zdravotní zabezpečení, bezpečnost, vzdělávání a kulturu, rozvoj odlehlých oblastí – a je to skutečně vidět. Během desetidenního putování po severním Ománu jsme navštívili města Muscat, Nakhal, Sur, Nizwa, Bahla, Sifat, vesnici Misfat al Abriyeen, wádí Bani Khalid a Shab a strávili noc v poušti Wahiba Sands (či Sharqiya). Mě osobně asi nejvíc zasáhly obě mešity v Muscatu, Velká mešita sultána Qaboose a mešita Al Ameen, dále hrad Jabrin a trh v Nizwě – což od fotografa krajiny a odmítače všech nákupních středisek, trhů a tržnic obecně asi není úplně ten očekávaný výběr J

Ománské mešity

Jsou všude, ve všech obcích a jsou nepřístupné pro nemuslimy, s vyjímkou těch dvou velkých, kam se omezeně dostanete. Představte si prostor menšího náměstí, celý provedený v bílém mramoru, kde se musíte zout a chodit bosi, také byste se z té země mohli v klidu najíst, jak je tam čisto. Mešita s našimi kostely a katedrálami nemá mnoho společného. Je to místo pro modlitbu v obrovském prázdném a přesto tichou krásou naplněném prostoru. Koberce, arabské zdobné písmo, gigantické lustry od Swarovského či Preciosy se vznášejí vysoko nad vašimi hlavami. Ostré sluneční světlo střídá intimní stín, kolem vás tu a tam projdou bíle odění muži v dišdáši nebo ženy v černé abáji. Tiché usebrání, klid, dokonalá krása.

Wahiba Sands

Asi všichni, kteří trochu cestují, už byli v nějaké poušti. My také. Přesto si dovolím tvrdit, že je velký rozdíl nechat se odvézt do pouště jako turista třeba v Egyptě nebo jako host ve stanu beduínské rodiny v Ománu. Ta kombinace pohostinnosti, majestátního klidu a prostoru pod hvězdami, v tom na desítky kilometrů se rozprostírajícím rozevlátém písku zvlněných dun, je prostě dech beroucí. Po Exuperyovském projektu to možná prožívám mnohem silněji a víc do hloubky …

Trh v Nizwě

Dříve sídlo imámů, ne zcela dostupné, dnes velmi pohostinné, mi připravilo asi největší překvapení. Nevím, jak jste na tom vy, ale já si opravdu neužívám trhy s prodavači, kteří vám nedají vydechnout, pořád se po vás sápou, tahají vás do krámku a snaží se vám prodat něco, co vůbec nepotřebujete. Omán se pyšní růžovým olejem a kadidlem, a kromě toho spoustou koření, datlí, chalvou, oříšky, čajem. Souk v Nizwě je každopádně jiný – můžete se procházet po libosti, prodavači, většinou muži ve středních letech v dišdáších se usmívají, při vstupu do krámku vám nabídnou třeba čaj a spíš se drží zpět. A tak se pasete na vůních, barvách, zvucích. No, a protože nikdo neotravuje, tak nakonec odcházíte se spoustou nakoupených drobností pro sebe i pro děti.

A co tedy ta krajina?

Na tu sem budu muset dojet ještě jednou a na delší dobu. Omán má rozhodně co nabídnout, co bychom v klidu rádi viděli a zažili – poloostrov Musandan, geologický ráj v pohoří Jebel Akhdar a Dhofar, ostrov Al Massira a pobřeží u Duqm, enklávu Salalah. Jo, a taky závody velbloudů! Tak snad se nám to někdy v budoucnu podaří. Užijte si tedy pár multi expozic z cesty do světa sultána Qaboose a námořníka Sindibáda.

V Liberci 20.3.2020