CZ

Jizerka

Jizerka leží na Malé Jizerské louce mezi Vlašským a Středním jizerským hřebenem Jizerských hor ve výšce 862 m n. m., což z ní dělá nejvýše položenou osadu Jizerských hor. Osadou protéká potok Jizerka, do něj se zde vlévají Sklářský a Safírový potok. Podle potoka je osada také pojmenovaná, někdejší název Vilémova výšina z roku 1815 po synu tehdejšího majitele panství Clam-Gallase se neujal. Nedaleko osady, podél horské silnice na Smědavu, se nachází národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky.

Osada je poprvé písemně zmíněna v roce 1539 v registru pražského archivu ve sporu o hranice mezi českým panstvím navarovským a německým frýdlantským jako odlehlé obydlí čihařů a ptáčníků.  Od 15. století byla navštěvována italskými prospektory hledajícími drahokamy na Safírovém potoce. Ti zde hledali celou řadu drahých kamenů, byly mezi nimi například rubíny, modré safíry, spinely, topazy a v neposlední řadě nerost ilmenit, který byl pojmenován místními jako izerín. V roce 1828 založil sklář Franz Anton Riedel první sklářskou huť v osadě. Vyrábělo se v ní duté sklo a skleněné tyče. Druhá sklářská huť vznikla roku 1866 a fungovala až do roku 1911.

V údolí řeky Jizerky a údolí hraničního úseku Jizery se nachází takzvaná „rezervace tmy“ neboli Jizerská oblast tmavé oblohy (polsky Izerski Park Ciemnego Nieba), která byla zřízena za účelem informování široké veřejnosti o problematice světelného znečištění.

 

Kladská

Kladská (německy Glatzen, česky do roku 1945 Kladské) je osada v katastrálním území Mariánské Lázně v okrese Cheb asi 7 kilometrů severně od Mariánských Lázní, administrativně náležející k městu. Byla založena jako lovecká osada roku 1875. V roce 2011 zde trvale žilo 56 obyvatel.

Dříve patřila pod obec Kynžvart, od 1. dubna 1976 se stala součástí města Mariánské Lázně. Leží při silnici č. 211 z Lázní Kynžvartu do Pramenů v nadmořské výšce 815 metrů, v těsném sousedství Kladského rybníka.

Rybník má rozlohu asi 9 ha. Napájí jej několik potoků vyvěrajících v bezprostředním okolí, největší z nich je Pramenský potok. Na severní straně z rybníka vytéká Dlouhá stoka, která byla vybudována za účelem zpracování cínové rudy v okolí Horního Slavkova. Jižní břeh rybníka tvoří hranici rezervace Kladské rašeliny a vede po něm po dřevěném chodníku naučná stezka.Dominantou osady obklopené lesy je dřevěný lovecký dům v alpském stylu s možností ubytování; původně byl loveckým zámečkem knížete Schönburga-Waldenburga (má tam pamětní kámen s pamětní deskou). Opodál se nachází sídlo místního lesního závodu Lesů ČR.

 

Česko Saské Švýcarsko

Českosaské Švýcarsko je negeografický, ale vžitý lidový název pro krajinu na obou březích řeky Labe mezi Děčínem a Pirnou. Název pochází ze sousedního území Německa, kde se od konce 18. století začalo používat názvu Saské Švýcarsko, zavedeného švýcarskými malíři, kterým zdejší krajina připomínala domovinu, Antonem Graffem a Adrianem Zinggem působícími v Drážďanech.

Toto území spadá do geomorfologických celků zvaných na saské straně Elbsandsteingebirge (česky Labské pískovce, Labské pískovcové pohoří) a na české straně Děčínská vrchovina. V Evropě jde o unikátní krajinu budovanou kvádrovými pískovci, které vznikly zpevněním písků usazených na dně dávného moře koncem druhohor (ve svrchní křídě asi před 100 miliony let).

Řeka Kamenice pramení pod horou Jedlová v okolí železniční tratě mezi stanicemi Jedlová a Nová Huť v Lužických horách ve výšce 595 m n. m.. Stéká ze svahů Lužických hor, protéká obcí Kytlice a v hlubokém údolí protéká pod zříceninou Pustého zámku. Po soutoku se svým hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí vtéká do Národního parku České Švýcarsko a protéká Ferdinandovou, Divokou a Tichou soutěskou. Zde protéká mezi strmými skálami, které často spadají až do vody. Tichá i Divoká soutěska jsou z větší části zpřístupněné turistickými cestami a plavbou na pramicích, naopak v horní části Tiché a celé Ferdinandově soutěsce není cesta a část oblasti je první zónou národního parku s přísně zakázaným vstupem.