CZ

Jizerka

Jizerka leží na Malé Jizerské louce mezi Vlašským a Středním jizerským hřebenem Jizerských hor ve výšce 862 m n. m., což z ní dělá nejvýše položenou osadu Jizerských hor. Osadou protéká potok Jizerka, do něj se zde vlévají Sklářský a Safírový potok. Podle potoka je osada také pojmenovaná. Nedaleko osady, podél horské silnice na Smědavu, se nachází národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky.

Osada je poprvé písemně zmíněna v roce 1539 v registru pražského archivu ve sporu o hranice mezi českým panstvím navarovským a německým frýdlantským jako odlehlé obydlí čihařů a ptáčníků.  Od 15. století byla navštěvována italskými prospektory hledajícími drahokamy na Safírovém potoce. Ti zde hledali celou řadu drahých kamenů, byly mezi nimi například rubíny, modré safíry, spinely, topazy a v neposlední řadě nerost ilmenit, který byl pojmenován místními jako izerín. V roce 1828 založil sklář Franz Anton Riedel první sklářskou huť v osadě. Vyrábělo se v ní duté sklo a skleněné tyče. V údolí řeky Jizerky a údolí hraničního úseku Jizery se nachází takzvaná „rezervace tmy“ neboli Jizerská oblast tmavé oblohy.

 

Kladská

Kladská (německy Glatzen, česky do roku 1945 Kladské) je osada v katastrálním území Mariánské Lázně v okrese Cheb asi 7 kilometrů severně od Mariánských Lázní. Byla založena jako lovecká osada roku 1875. V roce 2011 zde trvale žilo 56 obyvatel. Leží při silnici č. 211 z Lázní Kynžvartu do Pramenů v nadmořské výšce 815 metrů, v těsném sousedství Kladského rybníka.

Rybník má rozlohu asi 9 ha. Napájí jej několik potoků vyvěrajících v bezprostředním okolí, největší z nich je Pramenský potok. Na severní straně z rybníka vytéká Dlouhá stoka, která byla vybudována za účelem zpracování cínové rudy v okolí Horního Slavkova. Jižní břeh rybníka tvoří hranici rezervace Kladské rašeliny a vede po něm po dřevěném chodníku naučná stezka.Dominantou osady obklopené lesy je dřevěný lovecký dům v alpském stylu s možností ubytování; původně byl loveckým zámečkem knížete Schönburga-Waldenburga (má tam pamětní kámen s pamětní deskou).

 

 

Česko Saské Švýcarsko

Českosaské Švýcarsko je vžitý lidový název pro krajinu na obou březích řeky Labe mezi Děčínem a Pirnou. Název pochází ze sousedního území Německa, kde se od konce 18. století začalo používat názvu Saské Švýcarsko, zavedeného švýcarskými malíři, kterým zdejší krajina připomínala domovinu, Antonem Graffem a Adrianem Zinggem působícími v Drážďanech. V Evropě jde o unikátní krajinu budovanou kvádrovými pískovci, které vznikly zpevněním písků usazených na dně dávného moře koncem druhohor.

Řeka Kamenice pramení pod horou Jedlová v okolí železniční tratě mezi stanicemi Jedlová a Nová Huť v Lužických horách ve výšce 595 m n. m.. Po soutoku se svým hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí vtéká do Národního parku České Švýcarsko a protéká Ferdinandovou, Divokou a Tichou soutěskou.  Divoká a Tichá soutěska jsou z větší části zpřístupněné turistickými cestami a plavbou na pramicích, naopak celá Ferdinandova soutěska je první zónou národního parku s přísně zakázaným vstupem.

 

 

Krkonoše

Krkonoše představují izolovanou horskou oblast – ostrov tundry – uprostřed rozlehlých nížin a pahorkatin střední Evropy. Od podobných pohoří ve Skandinávii, na Britských ostrovech nebo v jihozápadní Evropě dělí Krkonoše stovky kilometrů. Pro tuto výjimečnost a krajinnou hodnotu byly v roce 1963 vyhlášeny národním parkem. Krkonošský hřeben je dlouhý 35 km. V Krkonoších pramení řeky Labe, Malé Labe, Úpa, Jizerka a Mumlava.  Krkonoše jsou nejvyšším pohořím Česka. Nejvyšší horou Krkonoš je Sněžka (1603 m). Podle pověstí střeží Krkonoše bájný duch Krakonoš.

Počáteční etapu osídlování podhůří Krkonoš ve 12. až 14. století vystřídalo středověké dobývání nerostného bohatství, zejména železných, měděných, arzenových či stříbrných rud. Ukončení těžby nerostných surovin a výroby skla předznamenaly přechod horalů k zemědělství a budaření, k pastvě dobytka a sklízení sena.  Období budního hospodářství (17.–19. století) výrazně změnilo tvář Krkonoš (vznik trvale bezlesých enkláv) a pozvolna vedlo k rozvoji turistiky.  O mém putování Krkonošemi se můžete více dočíst na mém blogu zde.