Moře ve mně

Nevidím ho, protože žiju mezi městskými stěnami vnitrozemce. Neslyším ho, protože jsem obklopen zvuky silnice a fabriky. Necítím ho, protože pro cit tady v tom davu civilizace už téměř není místo. Proto k němu musím dojet, doletět, dosnít.

Ale není moře jako moře. Jsou moře ke šnorchlování, moře all-in, moře zamořená turisty a moře zabetonovaná. K tomu správnému moři si musíte najít cestu a nejlepší způsob, jak najít cestu k vašemu moři, je zabloudit. Ztratit se z GPS, ze silnice, z naleštěných a chromovaných pláží, jít daleko a ještě dál, tam, kde se smaže přechod mezi pískem, kamením, vodou a světlem.

A pak, tam za tím táhlým písečným přesypem, ho najednou vidíte. Najednou ho slyšíte a také cítíte. A vaše sny letí jako rackové vstříc slunci, topícímu se ve vlnách. A moře je ve vás, a je hluboké, tajemné, jde z něho strach a je také staré, strašně staré, mnohem starší než vy a vy jste najednou mladí a krásní a nespoutaní.

Send us mail