Bájné středohoří

Je zataženo. Nad Milešovkou se otevřelo v obloze katedrální okno a zalilo krajinu kolem Litoměřic svými paprsky – to je vám taková krása… Praotec Čech, Oldřich a Božena, Krok a jeho dcery, Přemysl Oráč, Jan Žižka z Trocnova a Kalichu, templáři… Pověsti vybájené i zčásti pravdivé, O růži z Kamýku, O Stadickém králi, O vinných sklepích pod Hazmburkem, o tom, jak krajem táhli Švédové, jak se spolu přetahovali husité a křižáci a před nimi Čechové s Lučany, o tom, jak sličná Běla, dcera Kazi, nezapřela krev svého otce Bivoje a na cestě z Bíliny do Košťálova přemohla pouze s pomocí nepočetného dívčího doprovodu dva medvědy.

Pověsti z našeho dětství, tajné komnaty, loupeživí rytíři, pohádky, které nám maminka četla před spaním. Ať už to je pravda nebo jen krásná mytologie, nelze si představit působivější scénu, než zvlněný prostor Českého středohoří. Nevím, kdo tuhle krajinu vymyslel, kdo jí vdechnul tolik příběhů, ale je jasné, že nešetřil, a to je pro nás, věčné děti, jen dobře.

BLOG