PT

Lisabon

Lisabon je hlavní a největší město Portugalska. Má 545 245 obyvatel, v okolí města žije více než 3 000 000 obyvatel.

Podle archeologických nálezů lze usuzovat, že na území pozdějšího Lisabonu existovalo již od 12. století př. n. l. fénické obchodní středisko. Řekům bylo osídlení známo pod jménem Olissipo. Za punských válek stálo Olissipo na straně Římanů a stalo se za odměnu součástí Římské říše s rozsáhlými privilegiemi (pod názvem Felicitas Julia). Lisabon pod římskou vládou prosperoval a patřil k ohniskům křesťanství na Pyrenejském poloostrově.

Někdy kolem roku 711 bylo město dobyto Maury, kteří je ovládali až do r. 1147, kdy je v rámci reconquisty dobyl s pomocí anglických, francouzských a německých rytířů první portugalský král Afonso. Hlavním městem Portugalského království se Lisabon stal až o více než sto let později — v roce 1255. Na přelomu 15. a 16. st., za vlády krále Manuela I., vzrostla důležitost města. V té době se Portugalsko stalo koloniální říší. Každý den připlouvalo do města několik lodí naplněných zbožím a Lisabon se brzy stal jedním z nejbohatších měst v Evropě.

Lisabon se rozkládá především na pravém břehu řeky Tejo v jejím ústí do Atlantského oceánu. V roce 1998 Portugalci slavili 500. výročí přelomové plavby Vasca da Gamy do Indie. Kromě velkolepého Expa 98 proběhlo i slavnostní otevření mostu Vasca da Gamy (Ponte Vasco da Gama). Ten patří s délkou 17 345 m k nejdelším mostům v Evropě a výškou 155 m k nejvyšším konstrukcím v Portugalsku.

 

Madeira

Madeira (portugalsky Ilha da Madeira) je součástí Madeirského souostroví. V roce 1497, kdy počet obyvatel dosáhl 5000, byl hlavním městem vyhlášen Funchal, i když na město byl povýšen až roku 1508. Od roku 1514 je Funchal sídlem biskupa.

Nezastupitelnou roli v rozvoji Portugalska sehrály portugalské zámořské objevy. Jejich vůdčí osobností byl princ Jindřich (1394–1460), dnes známý jako Jindřich Mořeplavec. Přestože byl velmi mladý, shromáždil na počátku 15. století portugalské kartografy a mořeplavce s cílem rozšířit znalosti o západoafrickém pobřeží, ovládnout obchod a najít námořní cestu do Indie. Na první cestě více zapracovala náhoda a štěstí. Lodě, jimž veleli kapitáni João Gonçalves Zarco a Tristão Vaz Teixeira, zanesla bouře až k neobydlenému ostrovu Porto Santo. Roku 1419 se Portugalci vylodili na Madeiře v zátoce u dnešního Machica. Samotný název ostrova je odvozen z portugalského „ilha da madeira“ – „ostrov dřeva“.

Zdrojem obživy obyvatel Madeiry jsou dnes cestovní ruch, výroba vína, zemědělství, krajkářství a košíkářství. Z počátku jezdili na Madeiru hlavně Angličané, kteří zde začali kupovat pozemky a podnikat. Celý povrch ostrova je hornatý, a proto je vnitrozemí jen málo osídlené. Výjimkou je hluboké uzavřené Údolí jeptišek, nebo údolí procházející od Ribeira Brava na jihu k São Vicente na severu ostrova. Většina sídel však vznikla v úzkém pruhu mezi mořem a skalnatým vnitrozemím. Pro Madeiru je typická síť zavlažovacích a dnes turisticky využívaných levád (až 2000 km cest), bohatá květena, místní speciality – espada na banánech, uzený pstruh v Ribeiro Frio, madeirské víno.