Tisková zpráva k výstavě „Očima Hanse Christiana Andersena“

Výstava obrazových fotografií Vladimíra Kysely tvoří ucelený monotematický soubor, jenž
vizuálně interpretuje Andersenův způsob vidění světa. Slavný dánský spisovatel pocházel
z velmi chudé rodiny, měl odlišnou sexuální orientaci, trpěl vnitřní rozpolceností,
přecitlivělostí vůči společnosti a jeho nestálá povaha ho nutila věčně cestovat s pocitem
outsidera na útěku. Psal vynikající pohádky, jejichž příběhy odkazují k vlastním trpkým
zkušenostem a jsou i úvahou pro dospělé.

Cílem fotografického souboru nebylo vytvářet jejich ilustrace, spíše je identifikovat, co je v nich dobré a co špatné, co je zjevné a co skryté.
Autor šel po stopách míst, kde Andersen pobýval a tvořil, snažil se fotograficky zachytit
jejich genia loci, atmosféru a emoce, jež je obklopují. Technicky použil metody ICM § ME,
mnohdy i kombinaci záběrů z různých scenérií, v postprodukci kladl důraz na hudebně
rytmický „scatting“, jako metaforu pro roztržitý osobitý styl Andersenova vyprávění, aby
zvýraznil dynamiku zvoleného barevného spektra anebo kontrastu scén. Soubor letos získal
ocenění. 2. místa v MIFA – Moscow International Foto Awards a 3. místa v IPA – Los
Angeles, International Photography Awards v celosvětové soutěži.

Výstava je pokračováním prvního významného projektu „Máchových kontemplací“ z lednové
výstavy tohoto roku v Galerii kritiků (5. 1. – 20. 1. 2017), souboru fotografií s alternativním
pojetím krajiny na základě slavné literární předlohy Máje K. H. Máchy, rovněž mezinárodně
oceněného v Paříži, Los Angeles a Lucemburku. V případě Máchy šlo však autorovi zejména
o romantické vyjádření barevných ploch a jejich vzájemných vazeb, kdežto u Andersena ho
upoutal zmíněný bohatý „staccatovitý“ jazyk, jehož odezvu našel v práci se světelnými a
barevnými kontrasty, mezními znaky a detaily. „Použil jsem metodu blendování, prolínání
světla, stínů, barev a kontrastů, pracuji současně s několika expozicemi,“ říká autor.

Zatímco u Máchy jako ryzího romantika, jehož poezie je poněkud umělým konceptem
dramatického scénáře, se lyrické scenérie proměňují ve scény hrůzy a tragédie, u
realističtějšího Andersena se prolínají zářivé představy s předtuchou neblahého rozuzlení a
pohádkový sen končí drsným procitnutím. Společné oběma autorům je však lyricky pojaté,
snové vidění příběhu, scenérie krajiny vyznívající truchlivě a melancholicky, ve fotografii
transponované do nadreálného světa estetické libosti, vyjadřujícího pojem krásy. Dosáhnout
tohoto účinku bylo pro autora možné pouze díky jeho hlubokému vhledu do literární
předlohy, podbarvené i hudební interpretací, ale také jeho důkladným studiem metodických
postupů malby, k jejímž maximálním účinkům se chtěl přiblížit.

Vzniku fotografií tedy
předchází hluboké zaujetí pro poznání zákonů umělecké tvorby, vyjadřované v různých
žánrových kategoriích, především však sledované v poloze sbližování fotografického
a malířského obrazu. Pokus o vizuální sblížení fotografie a malby, tam kde už se jednou oba
žánry rozešly na hranici iluze a deiluze vidění světa, je patrně největší hodnotou vystavených
děl v jednotném vnímání světa a celistvém vyjádření námětové vize.

Vlasta Čiháková Noshiro, kurátorka výstavy a Galerie kritiků

Odkaz na článek o výstavě:

http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vladimir-kysela-ocima-hanse-christiana-andersena-aneb-tak-a-ted-budu-vypravet/