Dne 1.8. jsem otevřel vernisáží svoji třetí samostatnou výstavu. Poprvé šlo o výstavu průřezovou, s názvem ”Šel jsem vodou, světlem i stínem”. Výstava se pořádá v Borovanském klášteře ve výstavní síni hned vedle informačního centra a jak již název napovídá, ponořil jsem se do odrazů, odlesků, barev, stínů, proudnic a kontrastů, se snahou, jak jinak, o grafické pojetí.

Téma a vznik výstavy má svůj vlastní příběh. Při cestě vlakem z lázní z Třeboně na konci minulého roku jsem se v kupé potkal s paní Martinou Tomkovou. Slovo dalo slovo a během povídání při jízdě do Prahy jsme se domluvili. Martina kromě péče o knihovnu v Borovanském klášteře má na starosti i program místní galerie. Po čase se mi ozvala, že by měla zájem v letním období udělat výstavu mých fotografií s tématem, které je blízké prostředí Třeboňska, tedy vodě. Chvíli nám trvalo, než jsme obsah doladili, ale výsledek, troufám si říct, stojí za shlédnutí.

Výstava je opřená o tři různá vodní prostředí – moře, rybníky a tekoucí potoky. Základ vytváří reminiscence na Máchovské kontemplace prostřednictvím tří velkých pláten, umístěných na jakémsi virtuálním půdorysném kříži. Na každém z ramen jsou pak tisky v paspartě, které jsou věnovány snímkům z Gran Canarie, Krkonoš, Jizerských hor a Třeboňska. Ke každému z tisků jsem vybral citáty od známých spisovatelů, čímž jsem se snažil dokreslit atmosféru obrázků. Výběr citátů se zřejmě zdařil, o čemž svědčily i slzy v očích některých z přítomných dam.

Poprvé jsem si také vyzkoušel spojení vážné hudby s mými obrazy – na violoncello zahrála žákyně základní umělecké školy z Trhových Svin Pavla Kuncová a šlo jí to skvěle – Bachovy sonáty, jaká rozkoš!! Začínám velmi vážně uvažovat o tom, že stejnou cestou půjdu i příští rok při vernisáži Exupéryho.

Ještě jeden moment je pro mě zásadní a je čím dál zřetelnější s každou výstavou i workshopem. Fotografie pro mne zpočátku byly prostředkem k vyjádření mých uměleckých ambicí, nálad a emocí. Nikdy jsem si nemyslel, že mi mohou přivést nové známé, nové přátele, nové příběhy – v Borovanech třeba příběh mladé viloncellistky a její babičky… Je to něco, na čem chci dál pracovat a svoje fotografování kolem těchto příběhů rozvíjet. Takže děkuji, Mirko, Libore, Robo, Renato, Giňo,… za pomoc i za návštěvu!

V Liberci, 15.8.2018