Minulý víkend jsem pořádal druhý běh Workshopu ICM & ME na Jizerce v Jizerských horách. V porovnání s kurzem před rokem proběhl tento v mnohem komornějším obsazení. Výsledkem bylo, že jsem se účastníkům mohl věnovat mnohem intenzivněji jeden na jednoho. Vlastní struktura kurzu nicméně zůstala stejná, jen jsme se daleko více věnovali nácviku techniky a také jsem mohl poslední den projít všechny nafocené snímky a dát k nim rychlou zpětnou vazbu.

Oproti minulému roku jsem termín kurzu posunul o 14 dní a díky tomu (i díky větší nadílce sněhu v této zimě) bylo v říčce Jizerce daleko více vody. Teplé sluníčko rychle rozpouští sníh, a tak jsme mnohdy až po pás zapadávali do odtátých proláklin pod sněhem. Sobotní dopoledne proto bylo hodně dobrodružné a s odstupem mohu říci, že se mi ulevilo, že nikdo neskončil v dravé vodě říčky nebo se zlomeným kotníkem někde mezi pokácenými stromy. Lea, Ondra i Tomáš se zkrátka nebáli a šli do toho naplno. Proudy vody, víry, točící se pěna, spousta barev pod vodou, kdo by odolal…

Sobotní večer a nedělní ráno pak už proběhlo podobně jako před rokem – i s tím, že jsme měli oblohu při východu slunce za Bukovcem vymytou jak mimino… Ranní mrazíky nicméně vytvářely nádherné zmrzlé šperky na obnažené suché trávě, podél říčky visely rampouchy, na dně Jizerky se to červenalo, oranžovělo a po hladině běhaly modravé stíny. A přestože jsme klepali kosu, skoro se nám nechtělo ani na snídani. V takových chvílích si uvědomím, jaké mám štěstí, že se díky fotografii můžu potkávat s novými lidmi s podobnými zájmy či estetickým cítěním a s bohatými, mnohdy hodně rozdílnými životními zkušenostmi.

ICM jde tak trochu proti všem skalním pravidlům klasické krajinářské fotografie. Tento typ fotografie je hodně osobní a emotivní a ať už slouží jako finální snímek, jako pozadí pro portrétní fotografii nebo jako základ pro grafiku, každý, kdo má chuť experimentovat, v něm najde něco pro sebe. Hlavní je uvolnit mysl a invenci a zkoušet – a nechat srdce a ruce dělat jejich práci.

A co bylo nového pro mne?

  • Po dalším roce s ICM a mými projekty se na obrázky dívám zase trochu jinak, sám se posouvám
  • Jsem schopen mnohem přesněji popsat jednotlivé techniky a vhodnost jejich použití, daleko lépe cítím hranice toho, co je možné a vhodné
  • Stále více se utvrzuji v tom, že i když jde o cílené „rozmazávání“ fotek, naprosto zásadní je správná expozice (přepal už nikdo nespraví 🙂 ) a volba hloubky ostření
  • A také se ukazuje, jak důležité je mít dobrou techniku a trvat na ní i u účastníků – počínaje vlastním fotoaparátem, přes objektivy, šedé filtry a kvalitní stativ. Jedna věc je, jak záběr vypadá na LCD fotoaparátu, druhá, jak při editaci

Tento druhý běh ICM&ME byl zároveň na nějakou dobu i poslední. Teď je na řadě Lanzarote a pokud se to podaří, tak další workshopy již budou spíše foto expedice. Budou sice obsahovat úvod do ICM techniky, protože je to důležitý stavební kámen na cestě za krajinou duše, ale svým zaměřením půjdou dál, směrem k projektům.

V Budyni nad Ohří, 9.4.2019

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

9 − 2 =